Train Killers – Monsters Of Art !

moas101

Přeložený článek z časopisu FRONT

Hodiny mi říkají, že je krátce po půlnoci. Na jednom nástupišti, uprostřed Dánska, procházejí lidé. Vidím je a přemýšlím, který z nich by to mohl být. Konečně, týpek v zelené mikině projde kolem mě a říka ‘Pojď za mnou’. Připojil jsme se k němu a jeho dalším dvou kámošům a pokračujem k dalšímu nástupišti. Vlak přijel a my jsme nastoupili. Říkal jsem si, že cesta potrvá asi půl hodiny. Jedeme na předměstí Copenhagenu. Na poslední zastávce vystoupíme a počkáme. Jakmile je všechno v pořádku a vzduch je čistý, MOA (Monsters Of Art) jdou pomalovat každý vlak, který tu stojí a čeká na zítřejší ranní odejzd.

MOA je považovaná za jednu z největších graffiti crew na světě. Byla založena v roce 1991 a jsou oslovováni jako „daddies of train graffiti“. Mají členy i v ostatních zemích, ale v jakých, to nám nechtějí říct. Popravdě, po té co policie zahájila kampaň proti nim, nechtějí o sobě vypouštět moc informaci. Ale bylo to očekavaný, nakonec FRONTu tohle trvalo 10 měsícu než dostal celej příběh.

Jsme tři zastávky od konce linky. Skoro nemluví. Lide jsou všudě kolem a nikdo nechce, aby se něco pokazilo. Ale najednou, ticho je přerušeno. Nad našimi hlavami prolítl kámen o velikosti pěsti přímo do okna, sklo lítalo všude kolem.Kurva ! zařval typek hned vedle mě. Je to nejvyšší a nejstarší člen MOA. Já mu říkám MOA1. Nejhorší na tom není to, že jsem celý od skla, ale to, že tři typci z MOA maji plné tašky barev. Jestli policie budu chtít zjistit co se stalo a prohledají jim tašky, půjdou si na nějakou dobu podívat do vězení.

Když jsem byl naposled u soudu, chtěli mi dát zaplatit kolem 300 000 liber. Naštestí se tak nestalo, málo důkazů, říka MOA1. Pro většinu lidi by pokuta 9 mega znamenal zahodit svoje barvy a už se k tomu nevrátit, ale když mluvíš o writerech nemluvíš o většině. Mluvíš o subkultůře, která si vybrala cestu žít svobodě, ať to stojí cokoliv. ‘Naposledy co jsem byl obviněný za malovaní (nikdy mě nechytli u toho jak maluju) mě spoutali a prohledali byt. Našli nějaky graffiti časopisi a dostal jsem pokutu asi 1000 liber (Pro představuj 1 libra je asi 30kč) a sednul si na 3 týdny do vězení’. Můžete si myslet, že to je vzrušující, když vás honí policie, ale není tomu tak. Nejhorší co se může stat, když malujeme vlak je, že přijde policie nebo ochranka, tohle mě fakt dokáže nasrat. Tohle prostě nasere každýho writera. Musíš utíkat, i když seš v půlce práce. Nechci mít udělaný jen poloviční „práce“. Je pak kurva težky stihnout ty vlaky a dodělat to. Nejidealnější je být sám a dodělat to. Ze začatku je to honička a je to možná vzrušující, ale teď je to o něčem jinem.

Každopádně teď policie nepřišla a my opuštíme vlak na posledním nastupišti. Obešli jsem pár rohů, prorazili si cestu křovím a jdeme podél plotu, který směřuje dolů k bočním kolejím. Vždycky se všichni skrčíme, kdykoliv vidímě nějakeho hlídače. Všimnul jsem si, že zatim co jsme šli se skupina zvětšila. Teď jich už je šest. Čekáme dalších 20 minut a pozorujeme situaci. Čekáme až hlidači uklidí vlaky dovnitř a odejdnou. Je to klasické březnové ráno v Copenhagenu, což znamená, že je něco malo pod nulou.

‘Co je nejlepší na tom byt v MOA?’ ptám se jednoho z nich. ‘Máme kamoše všude po světe, to znamená, že hodně cestujeme, setkáváme se s ostaními členy MOA a jdem bombit na nový místa’. A jaké je tvoje nejoblíbenější město na malovaní?’ Tohle. Pokud to bereš vážně, tak ti žádné jiné nenahradí to tvoje! Zatímco uběhla hodina a ja se klepu jak ratlík, přemýšlím jak vůbec je možné, že malujou i když není léto. Ale když se kouknu na MOA jsou v klidu, neklepou se, jakoby by byli vůči zimě odolní. Když už je všechno v pořádku a hlídači šli pít kafe do kanclu, vyrážíme. Vyražíme jako jeden celek a jdeme po kolejích ke třem vlakům, všechny svítí. Trvalo jim chvilku než se postavili všichni na ocelovou rampu asi každej deset metru od sebe s plechovkama v ruce. V chladné mlze kolem jsou slyšet jenom plechovky od barev. Divím se, že hlídači ješte nedorazili a jsem překvapený jak je cela crew domluvena, žadná konverzace nebo hadky kdo kde bude stát, nebo kdo co bude dělat. I jako neznalec můžu říct, že vidim, že tahle crew spolupracuje spolu již dlouho. Během nekolika minut načrtl outline postavy. MOA1 stojí s komixem a obkresluje charaktery na vlak. Zbytek crew MOA 2-6 pospíchají jak mravenci a když domaluji plechovku vrati ji zpatky do tašky. Sedí uprostřed chodniku a koukaji jestli mají utíkat nebo můžou pokračovat. Jsou tu dva důvody proč mít uspořádaní barvy v tašce. Jelikož když začnou utíkat a nechají tam barvy. Zustanou tam otisky. Dle toho jak cela crew funguje, jsem zvědavý jestli by i takle mohli uniknout. Jsou plně soustředěný na to co dělají. Nemyslím si, že by si všimli policie nebo hlidačů dříve než by jim poklepali na rameno. Ticho je tak tajuplné. Chybí tu jakákoliv komunikace mezi nimi, natož slovní.

Děláme to se svým životem – usilí, které do toho vkládáme, peníze, které utracíme za barvy, to, že tu čekáme hodinu v nehorázné zimě, pokuty, pobyt ve věžení – děláme to, protože tohle je jediná cesta, kdy se cítíme volní. Jsme v jiném světě, když malujeme. Nejsem vázaný na pravidla a předpisi. Tohle je život a žádná častka, pokuta nebo zadržení nás nedonutí přestat. Jestli chceš svobodu v tomhlě světě, musíš si jí vzít’, vysvětluje MOA2. Je to hodně názorů, že jsou vlaky „plachtou“ pro writery. Někteří říkají, že tomu tak je, jelikož jsou stále v pohybu, sítěmi v různých městech, umožnující, aby umění vidělo co nejvíce lidí jak je to jen možné. Pro ostatní je to o ničení a pro crews jako je například MOA je to taky o narušení systemu. Vlaky jsou pro lidi prostředek, jak se dostat do práce, aby vydělali peníze a pokračovali v každodením stereotypu. Vlaky nám davají stejnou identitu, stejné barvy, stejná loga. Je to trochu Brave New World. Malovaní na vlaky narušuje stejnou identitu, není to jen o volnosti, ale také o nutnosti.

Čtyřicetpět minut a celý vagón je pomalovaný. Vše je pokryté barvou. Má barevný nádech a není to jen nudný tmavě červený Copenhagenský S-Train. Vratím se k tomu o čem jsem mluvil, je jasné, že tohle graffiti není o ničení, narozdlí od těch co obvykle vidíte na zdech nebo na vlacích. Ničení začíná být nudné po nějaké chvíli, ale tyhle chlapy nejsou vůbec znudění, je to jejich život. Nemluvím tu jen o dnešní náladě, ale celkově o tom kolik tomu věnovali za celý léta. Něpříjdete k tomu přes noc. Na dalším vagónu je obrovský stříbrný pieace MOA. Jeden z nich přimalovává žlutý obtah, zatímco další se otočili k dalšímu vlaku. Začínají znovu, obtahovaním nových obrazků, velkým MOA logem (je těžké to nazvat tagováním, protože nepíšou jenom písmena). Uběhlo dalších 20 minut a jsme připraveni odejít. Dívají se na vlaky a na 35 prazdných plechovek a je jasné, že jsou se svojí prací hotový. Opět skoro nulová konverzace.Vypadá to, že každej ví co je co a co má dělat, ale já ne. Příjde mi, že se dívam na špatnou stranu. Nechci se otočit a bejt tam najednou sám. Hned jak jsem byli u tratě, celá crew se najednou dala do sprintu. Říkaj mi, že tohle je jedinej bod, kde můžu fotit s bleskem, ale je obtížné je vyfotit, jelikož všichni běží.Každou chvilku si myslím, že zakopnu a spadnu. Po 100 metrech zabočují napravo a přelézají nízký plot. Jeden z nich uklouznul a spadnul. Rychle ho zvedají a dáváme se znovu do pohybu. Probíháme kolem nějakého dřeva a po deseti minutách zahazují barvy do křoví.Teď se zrovna nehodí, aby je s barvama chytli. Hlídači určitě zahlédli blesk, jelikož je to blízko jejich boudy, což znamená, že nás policie bude hledat. Není čas riskovat. Kdyby je chytli, jdou sedět na 4 roky a to nikdo nechce. MOA1 rozhodl, že bude lepší zůstat dál od cesty a nepoužívat blesk, je tu hodně domů a lidé by mohli říct kudy jsme šli. Připojili jsme se ke kolejím a došli na další zastávku. V pět ráno přijíždí první vlak, sedli jsme si celý rozklepaný a čekáme na něj, jelikož nás doveze do centra Copenhagenu.

Další den jde „FRONT“ vyfotit graffiti ve dne. Vlak jezdí neustále, každých několik minut v určitých intervalech. Průměrně je každý další vlak pomalovaný, z 80% jsou pomalované od MOA. Barvy jsou ve dne mnohem zařívější, „tančí“ na vlaku do té doby, než jedou zpátky na nadraží. Je to skvělý piece, opravdový „Monster Of Art“.

Přeložil Radoš / 481299

moas117

moas118

moas119

Starší rozhovor s MOAS + fotky najdete zde !

Sdílej !
+1
0
  

Tvůj komentář